Poslední dny byly strašný.

Musím říct, že sám sebe považuju za vyrovnaného člověka, ale posledních 14 dní bylo v mém osobním životě tak turbulentních, že jsem zažíval úplně zvláštní stavy. Nechci tady z toho udělat uplakanej deníček, takže tím své vysvětlování zastavím. Přesto to nepíšu jen tak samoúčelně.

Důvod je takový, že ač nechci psát knihy o svém životě (a ani to v budoucnu neplánuju), několik uplynulých týdnů bylo natolik intenzivních, že mě v hlavě napadl nápad na novou knihu.

Když prý odevzdáváte rukopis své prvotiny, jedna z prvních otázek vašeho vydavatele je, co bude dál. Doteď jsem se touto myšlenkou nikterak nezabýval. Vždyť je to teprve týden, co jsem konečně dopsal první kapitolu a konečně se vrhl na revizi dalších šesti. Teď už mám ale jasno.

Nový námět jsem měl v hlavě vlastně už poslední rok. Po jednom plese, kterého jsem se nedávno zúčastnil, ale dostal zcela nový rozměr. Přesně takový, kvůli kterému má cenu o tom všem psát.

Jsem zvědavý, co z toho vyleze. Třeba ve výsledku nic. Ale když už je můj osobní život teď jedno nehezký bitevní pole, kde nejhoršíma zbraněma jsou deformovaný city a nevyřčený slova, mohlo by to přinést něco pozitivního. Člověk se v podobné chvíli upne na cokoliv.



P.S.: Za krásnou fotku kaluže děkuju Kátě Gé .)