Je to zvláštní, co? Napsat, že "asi" píšu. Nic mezi psaním a nepsaním přece není. Žádný poetický meziprostor, naplněný mystikou. Přesto jsem ho teď asi našel.

A prostě (asi) trochu píšu.

Někdy minulý týden jsem se v hlavě vracel k Dravcům. A pak jsem si řekl - původní text měl cca 150 normostran. A byl to vlastně stále začátek.

Co kdybych ty myšlenky a děj zhustil a stala se z toho novela? Povídka ne, to by mi bylo líto, ale taková pěkně utažená novela?

Ten nápad mě nadchnul.

Vzal jsem verzi z loňského listopadu, kdy jsem začal pomalu znova psát.. a pak rychle přestal. Ne snad proto, že by se mi to, co jsem napsal, nelíbilo. Ale nějak jsem se na dlouhodobější psaní necítil. Teď ale zase jo. Mám chuť ten příběh, co dva roky nosím v hlavě, přepsat do slov. A v kratší formě, než jsem původně zamýšlel.

Právě jsem dopsal druhou kapitolu. Nějakých 25,000 znaků zatím. A jedu dál!

Snad tohle s odstupem času nebude jen planý výkřik do tmy. To by mi přišlo líto. Ale teď - teď to tak necítím. Tak snad.. Dravci už by chtěli ven :)